V poslední době se úlohy tlumočníka a kulturního mediátora překrývají v mnohých oblastech. Tlumočník není jen zprostředkovatelem informací, nýbrž také prvků dané kultury. Jazyk je koneckonců neoddělitelnou součástí kultury. Ve Francii, Itálii a některých částech Německa jsou pojmy tlumočník, kulturní mediátor a interkulturní mediátor vzájemně zaměnitelné, příp. se překrývají. V některých oblastech zdravotní péče se však tyto úlohy od sebe striktně oddělují a vzájemně doplňují. Například ve zdravotnickém sektoru v Irsku se tyto úlohy značně liší. Je však možné poskytnout komplexní informace bez zohlednění kulturních rozdílů? Ani my sami si na pracovišti vždy nerozumíme. Přitom máme co do činění s lidmi, které osobně známe, kteří se pohybují ve stejné kultuře a hovoří stejným jazykem. Při obchodních jednáních mezi dvěma firmami tlumočník upřesňuje kulturní zvláštnosti, vysvětluje zvyklosti a upozorňuje na základy správného chování, je zprostředkovatelem pozdravů, náznaků, poděkování a projevů důvěry. Kulturní rozdíly jsou patrné z oslovování, formulování žádostí, pokynů nebo kritiky a sahají až k rozdílům v myšlení, ve vedení rozhovorů a v taktice jednání. V rámci zprostředkování úspěšné komunikace musí umět tlumočník častěji osvětlit, příp. rychle vysvětlit prvky cizí kultury. Právě tyto prvky by mohly na straně posluchače vést k nedorozumění nebo vyvolat negativní reakce. Proč kulturní mediátor? Mnoho lidí považuje tlumočníky za papoušky, kteří jen opakují slova v jiném jazyce. Zde si však neuvědomujeme, že tlumočník ve skutečnosti přenáší význam, myšlenku, která pochází z jiné kultury než z kultury cílového jazyka. Do své výpovědi musí zakomponovat kulturní zvláštnosti, které by mohly vést k případným nedorozuměním nebo dokonce konfliktům. K těm může docházet již před zahájením obchodních jednání – například tehdy, pokud kultury rozdílně vnímají čas. Američan chodí na jednání vždy včas. A Španěl? Půl hodinové zpoždění není žádnou zvláštností. V našem článku o faux-pas se těmito rozdíly zabýváme ještě intenzivněji. Vliv, jaký může mít kultura na slovní zásobu, chceme názorně vysvětlit na příkladu Slovenska. Přemýšleli jste už někdy o tom, proč se ve slovenském jazyce rozlišuje mezi státní příslušností a národností/národní příslušností? Znáte ten rozdíl? Státní příslušnost je příslušnost k určitému státu. Popisuje vztah mezi občanem a státem. Slovo se do angličtiny překládá jako nationality a ve španělštině znamená nacionalidad. Národnost je příslušnost k určitému národu, k určitému kmenu. I zde se ve španělštině používá výraz nacionalidad. V dobách Československa žili v jednom státě příslušníci dvou národů – Slováci a Češi. Oba národy však byly zároveň příslušníky československého státu. Tyto zkušenosti ovlivnily jejich náhled na svět. Státy jako Francie nebo Španělsko znají pouze jeden výraz – příslušnost k jednomu státu. Jak však bude postupovat překladatel právních textů, pokud bude muset přeložit slovo nacionalidad do slovenštiny? Použije slovo státní příslušnost nebo národnost? Musí přenést výraz z jazyka, ve kterém se tato zvláštnost nerozlišuje. A proto k němu ani nemá vhodný výraz. Dokonce ani právníci v tomto nejsou zajedno. Jedna z prvních kulturních mediátorek Možná jste už o ní slyšeli. Doña Marina, o které je řeč, doprovázela dobyvatele Cortése při objevování Nového světa. Dnes se o ní hovoří jako o první tlumočnici. Avšak jako žena se ve společnosti netěšila velkému uznání, a tak se o ní nedochovaly žádné podrobnější informace. Zprostředkovávala komunikaci při rozhovorech s indiány hovořícími jazykem nahuatl. Ze začátku tlumočila do mayského jazyka a jiný tlumočník pak její slova přetlumočil do španělštiny Cortésovi. Všeobecně se o ní hovoří jako o první kulturní mediátorce; koneckonců kultury Španělska a Latinské Ameriky jsou zcela rozdílné. Malinche, jak se jí přezdívalo, tlumočila z jazyka, který je znám svým difrasismem, příp. trifrasismem. K vyjádření jedné myšlenky se používají dvě až tři věty. Pokud se ve španělštině řekne například Král je mrtev, v jazyce nahuatl se použije vyjádření Král je mrtev, zemřel, odešel. Byla velmi dobře obeznámena s jazykovými rozdíly. Komunikace tak byla úspěšná i navzdory kulturní propasti a odlišnému vnímání Nového světa. Tlumočník v podnikatelském prostředí Role tlumočníka jako kulturního mediátora je již neodmyslitelná v podnikatelském prostředí. Je součástí jednání, mítinků a služebních cest. Mnoho mezinárodních společností zaměstnává vlastní tlumočníky a překladatele. Menší firmy využívají služeb externích poskytovatelů. To však může v podnikatelském prostředí pro mnoho firem představovat úskalí. Neznámé osobě nedokáží plně důvěřovat. Skutečnost, že by firma musela otevřeně hovořit o svých podnikatelských záměrech před překladatelem, který se musí připravit na tlumočení, by pro ni mohla představovat potenciální nebezpečí. Právě z toho důvodu mnoho firem nevyužívá tlumočnických služeb, ale pověřuje tlumočením interní spolupracovníky s dostatečnými jazykovými znalostmi, kteří jsou schopni funkci tlumočníka převzít. Avšak ne u každého partnera je možné najít ad hoc náhradníka, který daný jazyk ovládá. Při jednáních se nesetkávají jen zástupci společností – dochází zároveň ke střetu kultur. S tím jdou ruku v ruce různé způsoby myšlení a porozumění konceptům. Tlumočník ve zdravotnictví Jak bylo zmíněno na začátku, ve zdravotnickém prostředí v Irsku nejsou úlohy tlumočníka a mediátora identické. Navíc není povolání tlumočníka právně stanoveno, tlumočit může každý člen rodiny včetně dětí, přátel a třeba i uklízečky. Stačí, když se podaří vytvořit komunikaci. Přesným opakem jsou zde Spojené státy americké: Cizinec tam má v rámci zdravotní péče nárok na profesionálního tlumočníka. Obě strany si často neuvědomují, jakému riziku se tímto vystavují. „False Friends“ V této souvislosti je důležité, aby si zprostředkovatelé komunikace byli vědomi „falešných přátel“, takzvaných False Friends. Jedná se o slova, která zní v obou jazycích podobně, mají však zcela jiný význam. Možná jste už slyšeli o tragickém případu basketbalisty Willieho Ramireze na Floridě. Když jej dovezli do nemocnice, byl již v kómatu. Rodinní příslušníci řekli tlumočníkovi, že je intoxicado, což v kubánské španělštině znamená přiotrávení špatným jídlem. Tlumočník použil anglický výraz intoxicated, čímž sdělil, že došlo k předávkování drogami. Lékaři tak automaticky vyloučili ostatní diagnózy. Když konečně systematicky zjistili, že u Willieho došlo ke krvácení do mozku, bylo už příliš pozdě na medikamentózní léčbu. Tato záměna zapříčinila, že zůstal basketbalista ochrnutý na obě nohy i ruce. Tlumočník je jako most, který spojuje kultury. Jako kulturní zprostředkovatel však nikdy nemůže oddělovat jazykovou a kulturní složku. Kdyby jen překládal slovo za slovem, mohlo by docházet k nedorozuměním. A kdyby přece jen sloužil jako zprostředkovatel kultur? Obchodní schůzky by pak v takovém případě vypadaly podobně jako na videu od Catherine Tate.

Pro některé lidi je to pouze zvláštní, jiným to připadá přímo zvrácené. Přesto je tlumočení šeptem populární a cenově výhodnou technikou. Ještě jste o něm neslyšeli? V zásadě jsou uznávány dva hlavní druhy tlumočení, a to konsekutivní a simultánní. Při konsekutivním tlumočení začne tlumočník tlumočit v okamžiku, kdy řečník přestane mluvit a umožní mu tak přeložit, co řekl. Je to poměrně náročné na čas. Při simultánním tlumočení naopak tlumočník mluví téměř souběžně s řečníkem, tak 2-3 sekundy za ním. To mu umožňuje specializované technické vybavení, zejména sluchátka, mikrofony a tlumočnické kabiny. Náklady jsou ale vyšší. Tlumočení šeptem znamená, že tlumočník překládá šeptem simultánně nebo konsekutivně delegátovi přímo do ucha. Od Cortése k Norimberskému procesu Tlumočníci byli velmi ceněni ve starém Egyptě, Babylóně a dalších oblastech, kde spolu žili lidé z různých kultur, etnik a jazykových skupin. Usnadňovali komunikaci ve sféře obchodu, vojenství, diplomacie a náboženství. Za časů faraona Horemheba nebo dobyvatele Hernána Cortése ovšem nikdo neznal sluchátka ani mikrofony. Dialogy bylo možné tlumočit větu za větou anebo v krátkých úsecích. Postupně se vize tlumočníka jakožto profese výrazně změnila. Během dvacátých let etika nedovolovala tlumočníkovi přerušit řečníka. Řeč mohla trvat klidně dvě hodiny. Tlumočníkovými nástroji byla řádně vycvičená paměť nebo speciální technika na dělání poznámek. A když už mu nezbýval žádný papír, vypomohl si rukávy košile. První simultánní tlumočení, jak je známe dnes, se použilo až při Norimberském procesu. A právě v průběhu doby až do počátku simultánního tlumočení se začalo používat tlumočení šeptem. Tlumočení šeptem – kdy, kde a proč Tlumočení šeptem nebo šeptání je technika, která se také nazývá šušotáž (z francouzského chuchotage). Tlumočník šeptá delegátovi do ucha. Pojďme si uvést příklad. Pokud se na Slovensku koná konference a účastníci mluví anglicky, rezervuje se simultánní tlumočení. Jsou najati dva profesionální tlumočníci a potřebné technické vybavení. Jeden z účastníků je ale ze Španělska a anglicky nerozumí. Proto organizátoři najmou profesionálního tlumočníka, který bude dělat tlumočení šeptem. Tlumočník se usadí za španělsky mluvícího účastníka konference nebo vedle něho. Naklání se k delegátovi a šeptá mu přímo do ucha. Tímto způsobem mu tlumočí informace. Velmi často se tlumočení šeptem používá právě proto, že je pro klienta cenově výhodné. Nemělo by smysl najímat dva další tlumočníky (v každé kabině jsou dva a střídají se), kteří by tlumočili pouze pro jednoho účastníka. Tlumočení šeptem se používá nejen při konferencích, ale také při veřejném tlumočení – při soudních procesech, trestním stíhání, na úřadech, policii, v nemocnicích, nebo i v kině a divadle. Mnoho lidí je považuje za pouhý poddruh simultánního tlumočení. Organizace spojených národů a Evropská unie je však uznávají jako jeden z hlavních typů konferenčního tlumočení. Je to technika, kterou uznává a používá i Generální ředitelství pro tlumočení a Evropský parlament. Přesto je docela zajímavé, že se tlumočení šeptem při studiu budoucích profesionálních tlumočníků nevyučuje. Studijní plány zahrnují dva zmíněné – podle některých – hlavní typy, a to simultánní a konsekutivní tlumočení. Ale s šušotáží si musí studenti už poradit sami. Překladatelské a tlumočnické agentury nabízejí tlumočení simultánní a také konsekutivní (po segmentech). Někteří teoretikové souhlasí s tím, že tlumočení šeptem je natolik odlišné, že by mohlo tvořit samostatný typ. Tlumočník totiž: překládá šeptem přímo do ucha, sedí v audienci, nemá čas dělat si poznámky, nemá možnost používat slovníky nebo jiné materiály, nemá technické vybavení. Tlumočení šeptem také vyžaduje speciální znalosti. Mezi šeptajícím tlumočníkem a ostatními účastníky není žádná zvukotěsná bariéra. Publikum může tlumočníka rušit a on sám může rušit ostatní. Stává se dost často, že lidé v publiku dělají hlasité „pssssst“, aby ho umlčeli. V některých případech není možné oddělit cílové publikum od ostatních. Tlumočení šeptem v reálném životě Na svou první zkušenost s tlumočením šeptem se pamatuji docela dobře. Když jsem se v ordinaci naklonila ke své kamarádce, přestala se dívat na lékaře a zadívala se na mě očima, které říkaly Proč mi šeptáš do ucha? Byla zmatená a nevěděla, jestli má poslouchat mě nebo doktora, i když mu nerozuměla. Zdálo se, že doktor je zmatený také. Nastal moment, kdy jsme se my dívky zadívaly na sebe a nevěnovaly mu pozornost. Moje kamarádka očekávala, že začnu, až když doktor přestane mluvit, jak to viděla ve filmu. Nakonec se ale vše vyřešilo. Něco podobného se stalo na konferenci jedné mé známé. Byla posazena vedle španělské delegátky, které měla tlumočit šeptem. Asi po deseti minutách se ta Španělka k ní otočila a zeptala se, kde se dá ta technika naučit, jak to dokáže, jak je možné, že to zvládá tak plynně atd. Tlumočení šeptem ji zajímalo víc než téma konference. Tlumočnice se pousmála, dokončila tlumočení a téma šušotáže se probíralo až po konferenci. Ne každý tlumočník je ochotný dělat tlumočení šeptem. Tlumočení samo o sobě je jednou z fyzicky a psychicky nejnáročnějších profesí. Navíc si představte, že musíte dvě hodiny šeptat a ostatní na vás zírají, protože je rušíte. Respektujme tedy práci lidí v našem okolí. A nelekněte se, až vám někdo jednoho dne bude chtít šeptat přímo do ucha.