Pro některé lidi je to pouze zvláštní, jiným to připadá přímo zvrácené. Přesto je tlumočení šeptem populární a cenově výhodnou technikou. Ještě jste o něm neslyšeli?
V zásadě jsou uznávány dva hlavní druhy tlumočení, a to konsekutivní a simultánní. Při konsekutivním tlumočení začne tlumočník tlumočit v okamžiku, kdy řečník přestane mluvit a umožní mu tak přeložit, co řekl. Je to poměrně náročné na čas. Při simultánním tlumočení naopak tlumočník mluví téměř souběžně s řečníkem, tak 2-3 sekundy za ním. To mu umožňuje specializované technické vybavení, zejména sluchátka, mikrofony a tlumočnické kabiny. Náklady jsou ale vyšší. Tlumočení šeptem znamená, že tlumočník překládá šeptem simultánně nebo konsekutivně delegátovi přímo do ucha.
Od Cortése k Norimberskému procesu
Tlumočníci byli velmi ceněni ve starém Egyptě, Babylóně a dalších oblastech, kde spolu žili lidé z různých kultur, etnik a jazykových skupin. Usnadňovali komunikaci ve sféře obchodu, vojenství, diplomacie a náboženství. Za časů faraona Horemheba nebo dobyvatele Hernána Cortése ovšem nikdo neznal sluchátka ani mikrofony. Dialogy bylo možné tlumočit větu za větou anebo v krátkých úsecích.
Postupně se vize tlumočníka jakožto profese výrazně změnila. Během dvacátých let etika nedovolovala tlumočníkovi přerušit řečníka. Řeč mohla trvat klidně dvě hodiny. Tlumočníkovými nástroji byla řádně vycvičená paměť nebo speciální technika na dělání poznámek. A když už mu nezbýval žádný papír, vypomohl si rukávy košile. První simultánní tlumočení, jak je známe dnes, se použilo až při Norimberském procesu. A právě v průběhu doby až do počátku simultánního tlumočení se začalo používat tlumočení šeptem.
Tlumočení šeptem – kdy, kde a proč
Tlumočení šeptem nebo šeptání je technika, která se také nazývá šušotáž (z francouzského chuchotage). Tlumočník šeptá delegátovi do ucha. Pojďme si uvést příklad. Pokud se na Slovensku koná konference a účastníci mluví anglicky, rezervuje se simultánní tlumočení. Jsou najati dva profesionální tlumočníci a potřebné technické vybavení. Jeden z účastníků je ale ze Španělska a anglicky nerozumí. Proto organizátoři najmou profesionálního tlumočníka, který bude dělat tlumočení šeptem. Tlumočník se usadí za španělsky mluvícího účastníka konference nebo vedle něho. Naklání se k delegátovi a šeptá mu přímo do ucha. Tímto způsobem mu tlumočí informace.
Velmi často se tlumočení šeptem používá právě proto, že je pro klienta cenově výhodné. Nemělo by smysl najímat dva další tlumočníky (v každé kabině jsou dva a střídají se), kteří by tlumočili pouze pro jednoho účastníka.
Tlumočení šeptem se používá nejen při konferencích, ale také při veřejném tlumočení – při soudních procesech, trestním stíhání, na úřadech, policii, v nemocnicích, nebo i v kině a divadle. Mnoho lidí je považuje za pouhý poddruh simultánního tlumočení. Organizace spojených národů a Evropská unie je však uznávají jako jeden z hlavních typů konferenčního tlumočení. Je to technika, kterou uznává a používá i Generální ředitelství pro tlumočení a Evropský parlament. Přesto je docela zajímavé, že se tlumočení šeptem při studiu budoucích profesionálních tlumočníků nevyučuje. Studijní plány zahrnují dva zmíněné – podle některých – hlavní typy, a to simultánní a konsekutivní tlumočení. Ale s šušotáží si musí studenti už poradit sami.
Překladatelské a tlumočnické agentury nabízejí tlumočení simultánní a také konsekutivní (po segmentech). Někteří teoretikové souhlasí s tím, že tlumočení šeptem je natolik odlišné, že by mohlo tvořit samostatný typ. Tlumočník totiž:
- překládá šeptem přímo do ucha,
- sedí v audienci,
- nemá čas dělat si poznámky,
- nemá možnost používat slovníky nebo jiné materiály,
- nemá technické vybavení.
Tlumočení šeptem také vyžaduje speciální znalosti. Mezi šeptajícím tlumočníkem a ostatními účastníky není žádná zvukotěsná bariéra. Publikum může tlumočníka rušit a on sám může rušit ostatní. Stává se dost často, že lidé v publiku dělají hlasité „pssssst“, aby ho umlčeli. V některých případech není možné oddělit cílové publikum od ostatních.
Tlumočení šeptem v reálném životě
Na svou první zkušenost s tlumočením šeptem se pamatuji docela dobře. Když jsem se v ordinaci naklonila ke své kamarádce, přestala se dívat na lékaře a zadívala se na mě očima, které říkaly Proč mi šeptáš do ucha? Byla zmatená a nevěděla, jestli má poslouchat mě nebo doktora, i když mu nerozuměla. Zdálo se, že doktor je zmatený také. Nastal moment, kdy jsme se my dívky zadívaly na sebe a nevěnovaly mu pozornost. Moje kamarádka očekávala, že začnu, až když doktor přestane mluvit, jak to viděla ve filmu. Nakonec se ale vše vyřešilo.
Něco podobného se stalo na konferenci jedné mé známé. Byla posazena vedle španělské delegátky, které měla tlumočit šeptem. Asi po deseti minutách se ta Španělka k ní otočila a zeptala se, kde se dá ta technika naučit, jak to dokáže, jak je možné, že to zvládá tak plynně atd. Tlumočení šeptem ji zajímalo víc než téma konference. Tlumočnice se pousmála, dokončila tlumočení a téma šušotáže se probíralo až po konferenci. Ne každý tlumočník je ochotný dělat tlumočení šeptem. Tlumočení samo o sobě je jednou z fyzicky a psychicky nejnáročnějších profesí. Navíc si představte, že musíte dvě hodiny šeptat a ostatní na vás zírají, protože je rušíte. Respektujme tedy práci lidí v našem okolí. A nelekněte se, až vám někdo jednoho dne bude chtít šeptat přímo do ucha.
