Během naší dlouholeté praxe v oblasti technického překladu jsme se setkali s řadou zajímavých problémů. V důsledku otevírání světa postupně mizí národní hranice. Každá země však má své vlastní zákony, které je nutné dodržovat – právě zde jsou překladatelské služby požadovány. Proces překladu oficiálních dokumentů do příslušného cílového jazyka je náročný. Chyby nebo drobné změny v textech mohou mít katastrofální následky. A samozřejmě, obsah překladů musí být věrný, transparentní a musí být v souladu se všemi zvláštními požadavky nebo předpisy. Proto je bezpečnější požádat o překlad překladatelskou agenturu nebo soudního překladatele. Je výhodnější investovat peníze a získat kvalitní překlad.
Úřední překlady jsou vysoce rizikové a citlivé nejen pro jednotlivce, ale i pro každou zainteresovanou firmu. Rolí soudního překladatele je vyhotovit řádný úřední překlad oficiálních dokumentů, certifikátů, cenných papírů a dalších předpisů, předběžných účtů, daňových přiznání, auditů a jiných typů dokumentů. Předpokladem dobrého výsledku je zvládnutí základní právní terminologie a aplikace znalostí právních systémů a procesů. Kromě toho je nezbytné mít praktické zkušenosti v právním sektoru a absolvovat vysokoškolskou zkoušku ze znalostí jazyka nebo jazyků, do nichž se překládá. Stát se soudním překladatelem není s přihlédnutím k finančním nákladům a času snadné, nicméně jen on má právo opatřit překlad razítkem. Konkrétní požadavky na soudní překladatele se liší podle právních systémů jednotlivých zemí.
Různé požadavky na soudní překladatele
Jaký je systém soudních překladatelů v Evropské unii? Během institucionalizace Evropské unie bylo náročné začlenit EU do členství v mezinárodních organizacích. Hlavním problémem byla absence právní subjektivity. Až Lisabonská smlouva změnila názory na právní autonomii, neboť odstranila jakékoli pochybnosti o skutečnosti, že EU je subjektem, který má právní identitu.
Podle Evropské komise: „služby poskytované soudními překladateli jsou organizovány odlišně v každém členském státě s individuálními profesními rámci (heterogenními systémy a postupy). Rozdíl je způsoben existencí občanského a zvykového práva. Ve Velké Británii a Irsku není povolání soudního překladatele regulováno, zatímco v zemích s občanským právem, jako je Španělsko a Řecko, existují různá pravidla týkající se přístupu a pracovních podmínek, pokud se jedná o postavení, sazeb nebo kvalifikací.“ Rejstříky soudních překladatelů jsou k dispozici v národních databázích překladatelů, které však nejsou vytvořeny v každém členském státě. V následujícím textu vysvětlujeme, jak funguje systém soudních překladatelů ve Španělsku (občanské právo), v Itálii (zvykové právo) a ve Spojeném království (zvykové právo).
Žádná samostatná databáze soudních překladatelů
Španělsko se svým systémem občanského práva se vyznačuje neexistencí zvláštních předpisů týkajících se soudních překladatelů, ačkoli v jeho trestním právu je právo na tlumočníka nebo překladatele uvedeno. Ministerstvo zahraničních věcí a spolupráce má pravomoc udělovat osvědčení soudním překladatelům, kteří jsou poté oprávněni vyhotovovat soudní překlady. Vzhledem k tomu, že ve Španělsku neexistuje jednotná národní databáze soudních překladatelů, seznam osob, které absolvovaly zkoušky pro soudní překladatele, je pravidelně zveřejňován Úřadem pro tlumočení. Další možností, jak získat oprávnění k provádění soudních překladů, bylo získání akademické hodnosti v oboru Překlad a tlumočení na univerzitě, která je schopna studentovi poskytnout potřebné další znalosti. Tento systém však nefungoval. V současnosti Ministerstvo zahraničních věcí a spolupráce sleduje poptávku na trhu a zkoušky jsou nabízeny pouze překladatelům, jejichž jazyková kombinace je zapotřebí.
Časově náročná práce soudního překladatele
V Itálii je situace zcela odlišná. Celý proces je velmi časově náročný a někdy i dražší než v jiných zemích. Proč? Soudní překladatel musí osobně předložit Soudu původní text a jeho překlad (nebo jeho ověřenou kopii). Navíc přinese zprávu o soudním překladu, která uvádí, že překlad byl proveden “správně a věrně … za výhradním účelem zjištění pravdy”. Podpisem zprávy překladatel přebírá oficiální občanskou a trestní odpovědnost za překlad. Podpis a datum musí být napsány za přítomnosti soudního úředníka nebo smírčího soudce. Přeložený dokument může být po legalizaci v Itálii legálně používán. Legalizace potvrzuje původ a stav osob, které dokument podepsaly. V praxi spolupodepisuje zprávu o přísaze překladatele také notář.
Soudní překlady bez soudních překladatelů
A co Spojené království? Většina klientů na trhu překladatelských služeb se stále domnívá, že profesionální překladatel musí mít certifikaci nebo musí být soudním překladatelem, aby byl schopen zpracovat jejich překlad věrně. Systém zvykového práva ve Spojeném království však koncept soudních překladatelů nepoužívá. Navzdory tomu existují okolnosti, kdy jsou ověřené překlady potřebné, například pokud to vyžadují veřejné orgány. Práce soudního překladatele nemá vliv na kvalitu. Namísto toho slouží k identifikaci překladatele a jeho kvalifikace, protože za překlad zodpovídá výhradně a pouze překladatel. Pokud je překlad označen jako soudní, advokát (nebo notář ve Skotsku) neověřuje kvalitu překladu. Spíše postačuje, aby byla dostatečně ověřena identita překladatele. Přesto ověření posiluje význam a důvěryhodnost přeloženého textu. Pokud by byl dokument úmyslně špatně nebo nedbale přeložen, překladatel by byl obviněn z pohrdání soudem, vědomé lži nebo nedbalosti. Ústav pro překlady a tlumočení (Institute of Translation and Interpreting, ITI) je sdružením překladatelů a tlumočníků s příslušnými jazykovými a technickými dovednostmi. Členové sdružení jsou považováni za dostatečně kvalifikované a mají právo verifikovat své překlady.
Apostila
Nezapomeňte, že…
Aby překlady mezi úřady různých zemí byly právně přijatelné, musí ještě před překladem projít superlegalizací a několikastupňovým ověřením. Podpisem Haagské úmluvy byl proces ověřování zjednodušen. Země, které jsou stranami Úmluvy, osvědčují listiny pomocí apostily – osvědčení o pravosti dokumentu provedené úřadem, který dokument vydal. Země, které vyžadují apostilní ověření (superlegalizaci) podle Haagské úmluvy, lze nalézt v tomto seznamu: Státy Haagské úmluvy o apostile
O tom, jak postupovat při přípravě dokumentu k překladu, o superlegalizaci a dvoustranné smlouvě o právní moci, připravujeme další článek.
